Koupel
Lázeň je pro člověka výjimečným zážitkem. Čas odpočinku, během něhož se naše tělo osvobozuje od tíhy a zakouší slastné pocity. Kromě toho byla koupel ve vodě, mléku, medu nebo v oleji už v historii vždy základem fyzické a duševní hygieny.
Jak šla staletí, dostávala se koupel do popředí jako klíčový prvek veřejného života. Římské veřejné lázně byly vyhledávány nejen jako oáza klidu, ale staly se i místem nejrůznějších intrik.
Koupel má ve světových náboženstvích podobu různých obřadů, jejichž cílem je očistit lidské tělo fyzicky i duševně. Například židovská nevěsta musí před vstupem do manželství podstoupit rituální očistnou lázeň. Také koupel muslimů (hammam) je očistná a nezbytná před páteční modlitbou.
Koupel, zvlášť v termálních vodách, může mít i léčivé účinky. Když se nemocný cítil uzdraven termálním pramenem, měl ve zvyku přinášet na místo votivní předměty jako poděkování bohům. Pro některé kultury, například Kelty, bývala koupel, zvláště horká, zkouškou v obřadech zasvěcování.
Egyptská královna Kleopatra si dopřávala speciální koupele z mléka stejně jako podstatně později francouzský kardinál Richelieu. Neronova překrásná manželka se koupala pouze v oslím mléce. Jiní dávali přednost koupelím z rozmačkaných jahod, ananasu a malin.
Římské termální lázně, muslimská koupel hammam, finská sauna, jejíž kořeny lze vysledovat ve Střední Asii už před dvěma tisíci lety, masové omývání těl v indické řece Ganze či každodenní koupel Japonců. Ve všech historických obdobích, nejrůznějších náboženstvích a kulturách má koupel důležité místo, ať už jde o koupel v soukromí či ve veřejných lázních. Vyvolává v člověku pocit, že jeho tělo má jiné dimenze. Francouzský filozof Gaston Bachelard nazval tento pocit "snem obnovy".
Koupel jako obřad
Živá pramenitá voda, dar přírody člověku, představovala pro různé kultury a náboženství různé symboly. V Indii je voda zosobněním života, síly, čistoty a duchovní obnovy. Indové sice dobře vědí, že voda Gangy v Benáresu je velmi špinavá, ale stejně je pro ně posvátnou řekou. Podle hinduistického náboženství očistí vody Gangy lidskou duši od hříchů, a proto se k ní za úsvitu vydávají davy lidí, aby se ponořily do posvátného, i když nesmírně špinavého proudu.
Pramen u chrámu Tampak-siring na indonéském ostrově Bali je také posvátný a má údajně léčivé účinky. Lidé se však přímo do pramene nesmějí ponořit. Proto byly v dolní části chrámu postaveny lázně, v nichž se tato voda používá.
Japonci a koupel
Pro Japonce je voda magickou a výjimečnou součástí každodenního života. Miliony obyvatel Japonska tráví celé hodiny v přírodních lázních. Japonci rozlišují tři druhy lázní: veřejné (sento), soukromé domácí (furo) a přírodní, zejména ve vodách sopečných pramenů. V Japonsku existuje na dvaadvacet tisíc termálních pramenů většinou využívaných jako přírodní lázně. Podle Japonců taková koupel nejen očistí tělo a mysl, ale uvede celý organismus do rovnováhy.
Sauna
Než postavíš dům, postav nejdříve saunu, říká finské přísloví. V této severské zemi připadá jedna sauna na čtyři obyvatele. Musí být postavena v přírodě a je to místo, kde celá rodina relaxuje. A nejen to, Podle Finů je to prostor určený k meditaci, při níž dochází k rovnováze mezi tělem a duší a dokonalé vyrovnanosti.
Mrtvé moře
Jedinečným zážitkem je ponořit se do vod Mrtvého moře. Díky vysoké třicetiprocentní slanosti má voda Mrtvého moře neobvyklé vlastnosti. Slaná voda silně nadnáší. Aristoteles o Mrtvém moři kdysi prohlásil, že ani člověk, ani zvíře se v něm nepotopí. Navíc tamější bahno léčí kožní onemocnění.
Koupel v dnešní době
Jakákoli lázeň je dobrá, vzbuzuje-li příjemné pocity. V devatenáctém století byla koupel znovu objevena jako rozkoš dosažitelná téměř všem. Dnes se slasti koupele umocňují díky balneoterapii, vodním masážím, esenciálním olejům, aromatickým bylinám či nejrůznějším solím a pěnám.
Ani to není nic nového. Už španělský dramatik Fernando Rojas (1465-1551) popisuje v slavné tragikomedii Celestina čarovné přírodní směsi, které stařena používala k přípravě koupele. "Je to nádhera sledovat, jak chystá lázeň z bylinek a kořínků, zavěšených u stropu domu: heřmánek a romarýn, ibišek, nehtík, květ bezinky a hořčice, levandule a bílý vavřín, divoký květ a fíkovník..."
Když ve střední Itálii prší, lidé dodnes sbírají dešťovou vodu a přidávají do ní květy. Přes noc vodu nechají odpočívat a následujícího rána z ní květy vyberou. Po dva dny si pak touto vodou omývají ruce a obličej a věří, že zažene všechny nemoci.
Čas strávený v sauně, v tureckých, termálních či přírodních lázních nebo i v obyčejné soukromé koupelně by měl vždy zůstat časem rituálním. Je to čas důležitý nejen pro tělo, ale i pro duši. Je to nejen čas očisty, ale i obnovy fyzických a psychických sil a vytváření celkové rovnováhy.
Další články
Turecké lázně hammam jsou prostor pro rozjímání duše a relaxaci těla. Koupel sice v islámské kultuře vznikla jako nezbytný doplněk nové víry, nicméně navazovala na římskou tradici termálních lázní, k níž připojila původní orientální prvky.
Japonské termální lázně onsen spojují tradiční hygienické návyky s relaxací a odpočinkem.
Havajské ostrovy
Čaj je kulturní nápoj pro obnovu fyzických i duševních sil.
Barvy
Mléko
Japonci, šintoismus a kami
Med je sladidlo, kterým lidé sladili již v době kamenné.
Ořechový olej
Chutnější jahody získané genovým inženýrstvím.
Historie reklamy
Sůl
Fíkovníky, kterých na celém světě roste asi 650 druhů.
Korejský ženšen
- Internetový časopis Oko
- Třicet
- Dvacet devět
- Dvacet osm
- Dvacet sedm
- Dvacet šest
- Dvacet pět
- Dvacet čtyři
- Dvacet tři
- Dvacet dva
- Dvacet jedna
- Dvacáté číslo
- Devatenácté číslo
- Osmnácté číslo
- Sedmnácté číslo
- Šestnácté číslo
- Patnácté číslo
- Čtrnácté číslo
- Třinácté číslo
- Dvanácté číslo
- Jedenácté číslo
- Desáté číslo
- Deváté číslo
- Osmé číslo
- Sedmé číslo
- Šesté číslo
- Páté číslo
- Čtvrté číslo
- Třetí číslo
- Druhé číslo
- První číslo
Koupel, zvlášť v termálních vodách, může mít i léčivé účinky.